Dragon Quest IX: Sentinels of the Starry Skies

To že tuhle hru u nás nikdo nerecenzoval a snad ani nehrál mě docela překvapilo. V Japonsku patří tato série mezi nejznámější RPG tituly řadící se po boku Final Fantasy, proto když jsem se pídil po českém materiálu, o čem to vlastně je, zarazilo mě, že všechny obchody sdílejí tento poněkud svérázně přeložený text: „Ve hře Dragon Quest IX: Sentinels of the Starry Skies začíná hráč jako městský strážník, který byl vyslán, aby získal zpět ovoce posvátného stromu, které má moc plnit přání. Hráči cestují rozlehlým světem, čelí hrůzyplným nestvůrám a odkrývají epický hrdinský příběh. Během svého dobrodružství se ve vzrušujících soubojích utkají s mocnými nepřáteli a setkájí se se spoustou zajímavých postav.“ (sic!)

Abychom si to ujasnili, za městského strážníka tam určitě nehrajete, doopravdy začínáte jako andělský strážce jedné malé vesničky, to znamená, že vyfasujete křídla, svatozář a jdete pomáhat lidičkám od nichž dostáváte tzv. benevolessenci což je jakási spirituální laskavost. Tu posléze odnesete na nebeskou základnu ke stromu Yggdrasil, na kterém po nějaké době uzraje několik plodů, fygg se jmenují. Od začátku příjemné fantasy dobrodružství v grafice na DS dosti nevídané, moje nadšení trošku naboural vlak, jenž se přihrne jak velká voda jen co ovoce uzraje narazí do stromu, ovoce opadá a vám se zatmí před očima. Tímhle končí takový malý herní tutoriál a vy se zjevíte jako obyčejný človíček, bez křídel, jehož mise je jasná, získat zpět svoji cestu na nebesa. Jediné co vás od normálních smrtelníků odlišuje je to, že stále můžete vidět a komunikovat s duchy a to si pište, že se vám to bude nejednou hodit.

Tak a hurá do terénu! Hned za vesnicí se na nás vrhne pár potvoráků, souboje jsou klasické a jak už

to v jrpg bývá tahové, což mi nevadí, člověk u toho aspoň nezláme DS vejpůl. Potvůrky jsou takové roztomilé, řekl bych. Ne přeslazené, jen roztomilé. Rovněž jménosloví jednotlivého potvorstva je velmi povedené a skládá se z různých slovních hříček jako např.: rytíř v černém brnění se jmenuje „Bad Karmour“, pytel plný magmatu je potom „Bagma“, motýlek může být buď „Batterfly“ nebo „Betterfly“ a potkáte i potvory známější mezi něž patří třeba „Bewarewolf“ a jemu podobní. Časem mě zarazilo to, že sice potkáte okurek s oštěpem, ale ostatní prostředí hry je pojato spíše vážně a někdy až melodramaticky.

V prvním městě a vlastně hlavním městě celého království v hospodě si můžete přibrat další hrdiny do party do celkového počtu tří kusů. Vy začínáte v civilu jako minstrel, což je povolání, které má jak fyzickou odolnost a dobré předpoklady k boji s meči či vějíři, tak může i používat kouzla jak na léčení tak útočná. Další povolání, které jsou k dispozici, a které se můžete později naučit jsou klasická: mág, válečník, kněz, specialista na bojové umění a zloděj. Ty se dají později rozšířit o povolání speciální: paladin, sage (asi mudrc), gladiátor, arnamentalist (netuším), ranger a luminary (asi ve smyslu osvícený). Ty se otevřou až po splnění speciálních questů. Přičemž, některé schopnosti mají povolání společné: třeba minstrel a válečník boj s mečem, ale každé povolání má i svoje speciality, zloděj si zvyšuje kritický útok a mág množství many apod. Tady mě trochu vadilo, že když si změníte povolání, váš pracně nabušený level spadne zpátky na 1, ale nezařazené body schopností vám zůstanou a z toho vyplývá strategie jak nabrat co nejvíc bodů a plně vycvičit jedno povolání: prostě musíte postavu dostat na co nejvyšší level v několika povoláních. To by nebylo nic strašného, ale časem se toto zvrhává jen v grindování potvor pořád dokola. Právě grind je jediná možnost jak si zvyšovat level u všech postav. Škoda, že jako v Chrono triggeru, když postava nechodí s vámi se jí automaticky nezvyšuje level, takhle když naverbujete nového člena skupiny má vždy level 1, je pravda, že tohle uděláte skoro na začátku a oni se pak chlapci a děvčata vypracují, ale i tak by mi to přišlo uživatelsky příjemnější.

Infrastruktura hry je pojata rovněž v klasickém duchu, ve městě najdete obchod s brněním, zbraněmi, přísadami do lektvarů a kostel. Obchody jsou víceméně jasný, v kostele si můžete oživit mrtvé a zrušit kletby, později priest dostane i tato kouzla, takže pak se kostel hodí už jen k ukládání pozice, když vám vybijí celou partu sníží se vám zlato co máte u sebe na polovinu a objevíte se v posledním uloženém kostele. Zlato si v hlavním městě můžete uložit do banky, tam potom zůstane, přidávat se tam dá ale jen po tisících. Ještě k těm mrtvým; je to docela morbidní, ale když vám zabijí někoho v partě tak potom když pobíháte po světě, místo postavičky za vámi jezdí rakev. Můžou i tři podle toho kolik postav je naživu.

Nakousnul jsem, že ve městě se nachází obchod s přísadami do lektvarů, ve hře je totiž i silně rozvinutá alchymie s jejíž pomocí můžete míchat cokoliv od lektvarů doplňujících zdraví, manu až po tvorbu nových předmětů – zbraně, brnění i prsteny a další bonusové věci. Jednotlivé recepty získáváte buď prohledáváním knihoven a nebo jako bonus za splnění nějakého úkolu. Víceméně můžete vytvořit cokoliv co vás napadne a ! na co máte potřebné přísady a i když se něco koupit dá, většinu posbíráte na speciálních místech po světě a ty nejdůležitější padají z potvor, samozřejmě ne z každé, kterou zabijete. Takže pokud se chcete alchymii věnovat důkladně, doporučuji si na netu najít návod kde co najdete a co z čeho padá a podle toho se řídit jinak je to opravdu běh na velmi dlouhou trať.

Jak už jsem psal, grafici se tu vážně vyřádili, okolní prostředí je krásně detailně propracované a abych se přiznal kvůli grafice jsem to po cca třicáté hodině vůbec hrál. Akce se totiž vyvíjí následovně: dojdete do města (vesnice, školy...) zjistíte, že se tam něco děje a po pár rozhovorech zjistíte co, projdete malinkatý dungeonek (většinou pár jeskyní) a na konci sejmete bosse z něho vypadne fygg a jdeme dál, přijdeme do města... A takhle to pokračuje dokud se nedostanete k závěrečnému bossovi. Přitom příběhy jednotlivých měst nejsou špatné, některé jsou dokonce velmi povedené, třeba příběh bohaté dívky, která zůstane sama bez rodičů v pobřežním městě, kde si později vysloužíte i vlastní koráb, mi přijde jako velmi pěkně pojaté romantické téma, které slabším povahám vžene slzy do očí. Přiznám se bez mučenky, že jsem hru nedohrál a ke konci už jsem se ani nesnažil plnit boční questy, prvotní nadšení někam vyšumělo a důvod proč pokračovat dál se někam ztratil. A to jsem měl na konci cca 40 hodin +/-, později jsem na netu našel, že pro plné dohrání hry se vším všudy je třeba zhruba 170 hodin!

Jako začátečník v žánru jrpg, Final Fantasy ještě nehrajíc, si netroufnu porovnávat tuhle hru s dalšími v tomto žánru, ale zatím to byl nejslabší titul, který se mi dostal pod ruku. Hra není špatná, to bych neřekl, ještě si ji nechám pár měsíců uležet, dozrát, a pak se k ní pokusím vrátit, ale teď bych se při hodnocení držel zlatého středu. Stejně tak jsem nehrál ani jiné hry této série, takže i tady se zdržím hodnocení.