Milé děti, jelikož se pomalu a snad i jistě blíží vydání Fire Emblemu: Awakening pro 3DS v Evropě, možná by nebylo špatné si zrekapitulovat některý díl z let minulých. Náhodou jsem se nedávno dostal, přes velmi nadšené doporučení, k dílu na GameBoy Advance. Ambasador software nemaje, rozhodl jsem se pořídit si originální hardware a na něm Fire Emblem: Sacret Stones vyzkoušet.
Co jsem podle jedním okem shlédnutých screenshotů považoval za jakousi fantasy strategii, se posléze ukázalo být geniálním mixem klasického RPG s pohledem na jednotlivé postavy, známým právě spíš ze strategických her. Upozorňuji, že tato hra je velmi upovídaná, člověk by si řekl, že po vzoru západních RPG si postavy všechno řeknou na začátku a pak už se řídíte povely jako: “Kill all enemy and destroy enemy’s buildings”, no a ono ne, před každou misí se dočkáte několika minutových dialogů, které z této hry vytvoří nefalšovaný fantasy opus, kdy se o jednotlivé postavy budete starat a prožívat s nimi různá nebezpečenství. Na začátku hry se dozvíme, jak to celé začalo, to je poměrně logické. Jak jednomu králi prdlo v kuli a zaútočil na svého souseda, bez varování, bez důvodu... K důvodu se později dostaneme a pomalu rozpleteme celý příběh a to buď s princeznou napadeného království Eirikou nebo jejím starším bratrem Ephraimem. Příběh není nějak extra překvapivý, ale hezky se to čte a pěkně vypráví, proč se k vám přidala ta či ona osoba. Do děje se po nějakém čase připletou i různé nestvůry, kterým ve větším rozšíření po světě brání titulní “Sacret stones”, tedy svaté kameny. Jedním z úkolů nepřátelských generálů je kromě obsazení okolních království právě i likvidace těchto kamenů.
Počátek zastihne princeznu Eiriku pod ochranou mocného paladina Setha při úprku z královského paláce, na který se hrnou hordy nepřátelských vojsk. Seth je při útěku poraněn, ale i tak se jim oběma podaří utéct do vedlejšího království, kde je zatím bezpečno. Po cestě se k nim pomalu přidávají další postavy, některé zachráníte před renegáty, drancující nechráněné vesnice nebo před útočícími vojaky. Někdy je možné ukecat i někoho z druhé strany, mě se to povedlo zatím jen jednou. Oni totiž normálně zaútočí a když holt natrefí na vytrénovaného paladina na 12 úrovni nebo rangera, tak je to rovnou na hrobeček...
Na začátku kapitoly si vyberete postavy, se kterými předpokládáte, že by šel daný úkol splnit nejlépe. Úkolů je několik druhů, buď zabít velitele nebo všechno, co se hýbe, obsadit bránu pevnosti nebo trůn a případně vydržet přežívat určitý počet kol. Hra má tu zvláštnost, že jak vám v jedné kapitole někoho zabijí, tak v další už máte smůlu a hrdina je navždy ztracen. Proto je dobré snažit se, aby přežili všichni, ono docela zamrzí, když přijdete o vytrénovanou sniperku, která vládne s lukem jako Robin Hood, nebo o mága, který se naučí i léčit. Jak tedy vypadá každé kolo hry?
Na počátku můžeme přesunout vybranou osobu o takový počet políček, o který jí to dovoluje její rychlost. Rytíř zakovaný v brnění je samozřejmě pomalejší než jezdec na pegasovi. Potom si můžeme vybrat, jakou provést akci, z nenásilných můžeme například měnit vybavení s jiným přátelským hrdinou nebo vyměnit zbraň, kterou náš hrdina v ruce třímá. Dále máme na vybranou mezi záchranou blíže stojícího přítele, na kterého by při nepřátelském útoku číhala jistá smrt, nebo mezi léčením. V poslední řadě můžeme zaútočit, což je asi nejčastější situace. Zbraní, které mohou postavy používat jsou v podstatě tři druhy: meč, který je lepší než sekera, sekera, která je lepší než kopí a kopí, které vládne nad mečem. Pokud útočíte nevýhodnou zbraní, většinou dáváte menší úder a jste i jinak znevýhodněni. Pokud máte rychlý útok, můžete zaútočit až dvakrát za sebou, což je s great knightem při jednom úderu 30hp už docela poznat. Při soubojích je tak už předem poznat, na koho je lepší kým útočit, vidíte procentuální úspěšnost útoku jak vaši, tak i protivníka. S těmito zbraněmi však můžete ohrozit pouze protivníka, který stojí na vedlejším políčku a to buď vertikálně nebo horizontálně, nikdy ne šikmo, pro tyto situace tu máme luky a magii. S lukem sice přestřelíte přes jedno políčko, s long bow i přes dvě, nebo sejmete útočníka i našikmo a ten pokud nedrží v rukou dalekonosnou zbraň vám to nemůže oplatit. Na druhou stranu, pokud někdo zaútočí na blízko, lučištník je v pytli a nezbývá mu než útrpně snášet dopadající rány. Magie má tu výhodu, že s její pomocí můžete útočit na dálku i na blízko, nevýhoda mágů je tradičně v jejich malé výdrži, takže je lepší krýt je za hradbou obrněnců. Co se mi na hře líbí, že neumožňuje klasický model: vezmu meč, až najdu lepší vezmu lepší a tak dále... i když ona to umožňuje, ale každá věc má omezený počet použití, takže meč, který má velký útok můžete použít třeba jen 22x, potom o něj navždy přijdete, opravovat se tu nedá. Zbraně se nakupují v obchodech a jejich cena je poměrně vysoká, ale někdy speciální zbraň vypadne i z nějaké potvory, přičemž finanční tísní jsem nějak netrpěl, samozřejmě je lepší nakoupit si nějakou tu kudličku raději navíc, člověk neví, kdy se mu bude hodit. Jakmile provedete tyto úkony z všemi svými hrdiny, případně můžete ukončit vaše kolo dříve, nastupují neutrální jednotky, na mapě zobrazené jako zelené a po nich pak červeně vyznačený nepřítel.
Celá hra je rozdělena do 20 kapitol, prvních 12 je vcelku jednoduchých, ale pak začne přituhovat a pokud se ji snažíte dohrát bez ztráty postavy, je to docela nadlouho. Inteligence protivníků je poměrně omezená útokem na vašeho nejbližšího, případně nejslabšího hrdinu. Většinou stačí předsadit jednoho, dva obrněnce na koních a máte cestu čistou. Bohužel, když si na to navyknete, překvapí vás jednotky vpadnoucí vám do týla a vyčistivší opozdilce. V kapitole patnácté stojíte například proti dvěma armádám, které se do vás pustí ze všech směrů a rozhodně vás nešetří. Je to rozhodně veselé pokoukání, když se na vašeho zapomenutého léčitele snese několik jezdců na pegasech a udělá si z něj podložku pod kopyta pro své okřídlené oře...
Většinu postav, kterou se k vám přidá můžete vycvičit na expertní povolání, přičemž u každé máte na výběr ze dvou možností, např. u zloděje můžete vybrat mezi expertem na otevírání zámků, který se pak obejde bez paklíčů a nebo mezi assasinem, kterého asi nemusím představovat. K tréninku potřebujete speciální předmět, který jde použít na úrovni postavy 10 a více. Kromě mého oblíbeného paladina se mi osvědčil ranger, který umí na koni bojovat jak mečem, tak lukem a rozhodně to není žádný tintítko. Naopak skoro žádné využití jsem nenašel pro jezdce na pegasovi, který je sice nejrychlejší jednotkou ve hře, ale asi i nejslabší, jako záchraná jednotka tu sice využití je, ale já se raději z obklíčení vymlátil hrubou silou.
Přes jistou japonskou rozvleklost, je hra velmi strhující a velice zábavná, při hraní na GBA SP je to ta nejlepší věc na cesty! Grafika zpracovaná vkusným pixel artem je velmi podrobná a postavy velmi pěkně zpracované, při soubojích vidíme pak oba protivníky stojící stylizovaně vedle sebe a můžeme tak vidět účinky zbraní a kouzel pěkně detailně, což potěší pokud se aplikují na protivníka, méně už na nás... Původně jsem si říkal, že zkusím začátek a pak se vrátím ke Kidu Icarovi, nakonec to skončilo tím, že jsem se od toho nemohl odtrhnout a Kida ještě dohraného nemám. Jak jsem původně přistupoval ke hrám na GBA s despektem, musím opravit svůj náhled na tyto hry, protože se rozhodně nejedná o žádnou vykopávku, grafika je vlastně stejná jako na DS s tím rozdílem, že mi chvilku scházel druhý displej. Tyhle poznámky jsou pro lidi, co GBA ještě neviděli, ano i takový jsou a autor mezi ně před pár měsíci sám patřil. Myslím si, že pokud vás tahle hra chytne, tak Awakening na 3DS je jasná volba, podle videí z japonské verze je grafická stránka vytažená k dokonalosti a pokud zachovají stejný gameplay jako u starších dílů, je o zábavu na pěkných pár hodin postaráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat